ČSN EN 673 (701024)

Kategorie - podobné normy:

Sklo pro stavebnictví
Stavby pro obchod a průmysl

Anotace textu normy ČSN EN 673 (701024):

Tento dokument specifikuje metodu výpočtu pro stanovení součinitele prostupu tepla skla s plochými a rovnoběžnými povrchy.

Tento dokument se vztahuje na sklo bez povlaku (včetně skla se strukturovaným povrchem, např. vzorované sklo), skla s povlakem a materiály neprůhledné ve vzdálené infračervené oblasti, což je případ výrobků ze sodnovápenatého skla, borosilikátového skla, sklokeramiky, křemičitého skla s alkalickými zeminami a hlinitokřemičitého skla. Platí také pro vícenásobná zasklení obsahující taková skla a/nebo materiály. Nevztahuje se na vícenásobné zasklení, které obsahuje v plynovém meziprostoru tabule nebo fólie, které jsou pro infračervené záření propustné.

Postup uvedený v tomto dokumentu stanovuje hodnotu U (součinitel prostupu tepla) v centrální ploše zasklení.

Okrajové efekty způsobené tepelným mostem přes distanční prvek izolačního skla nebo okenní rám nejsou zahrnuty. Dále se nebere v úvahu přenos energie vlivem slunečního záření. Předmětem tohoto dokumentu nejsou účinky mřížek a jiných prvků.

Z metodiky výpočtu jsou rovněž vyloučeny jakékoli vlivy plynů, které absorbují infračervené záření v rozsahu 5 až 50 µm.

Primárním účelem tohoto dokumentu je srovnání výrobků, pro které je stanovena vertikální poloha zasklení. Kromě toho se hodnoty U počítají stejným postupem pro jiné účely, zejména pro předpovídání:

• - tepelných ztrát sklem;
• - tepelných zisků v létě;
• - kondenzace na skleněných površích;
• - vlivu absorbovaného slunečního záření na stanovení solárního faktoru [2].

Při použití hodnot U zasklení stanovených podle této normy mohou být uvedeny odkazy na [3], [4] a [5] nebo další evropské normy, které se zabývají výpočty tepelných ztrát.

V případě podrobných výpočtů hodnot U zasklení včetně stínících zařízení může být uveden odkaz na [6].

Vakuové izolační sklo (VIG) je vyňato z rozsahu tohoto dokumentu. Pro stanovení hodnoty U VIG viz EN 674 nebo ISO 19916-1.

Postup pro stanovení emisivity je uveden v EN 12898.

Pravidla byla vytvořena co nejjednodušší s ohledem na přesnost