Cookies
Potřebujeme váš souhlas k využití jednotlivých dat, aby se vám mimo jiné mohly ukazovat informace týkající se vašich zájmů. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko „OK“.
Jsou normy závazné?
29.07.2015 Důležitost norem
Slovo "norma" má mnoho přijatelných významů. Někdy odkazuje na regulační požadavky nebo může odkazovat k dokumentu, který je odsouhlasen na základě konsensu. Aplikace předchozího je povinná, zatímco následující je čistě volitelná. Jak se můžeme orientovat v tomto bludišti? Pokusíme se objasnit tyto otázky.
Existují nepochybně nejasnosti kolem slova "norma". Proč? Termín ve skutečnosti zahrnuje dvě skutečnosti: regulační požadavky (u smluv, zákonů, nařízení atd.) a volitelné normy (ISO normy, Evropské normy, ČSN normy, DIN normy atd.). I když se mohou týkat stejných oblastí, liší se nicméně v mnoha ohledech.
Co je "dobrovolná" norma?
Dobrovolné normy, ať už popisovány jako "technické" nebo "řídící", jsou referenční dokumenty publikované orgánem pro vývoj norem. Jsou vytvořeny na žádost a s aktivní podporou zainteresovaných stran (společností, spotřebitelů, obchodních sdružení, odborů, místní samosprávou atd.). Dobrovolné normy jsou definovány společně na základě spolupráce a interaktivním způsobem a obsahují zásady, osvědčené postupy nebo požadavky pro daný výrobek, činnost nebo výsledky. Obvykle to trvá 18 měsíců od rozhodnutí o zahájení prací do vydání dobrovolné normy. Konsensus a služba obecným zájmům jsou klíčové principy, které obsahují skrytý proces, který může trvat tři roky, zejména v případě, že norma je vyvíjena na evropské a mezinárodní úrovni, což je v současnosti případ 90% norem.
Volitelné normy odráží inovace a jsou systematicky přezkoumávány nejméně každých 5 let. Uživatelé se rozhodují, zda mají být zachovány, aktualizovány nebo zrušeny. Platí, že pokud evropská norma obsahuje stejné téma jako národní norma, tato první je odstraněna, aby vytvořila místo pro proces harmonizace. Toto pravidlo platí ve všech Evropských zemích a pomáhá budovat jednotný trh.
Na co jsou dobrovolné normy? Umožní nám definovat společný jazyk pro různé ekonomické subjekty, budují důvěru a usnadní národní i mezinárodní obchod. Formát papíru A4 a zvukové soubory MP3 jsou příklady norem dobře známých široké veřejnosti. Normy jsou také výborným nástrojem pro inovaci. Rozvoj dobrovolných norem poskytuje přidanou hodnotu organizacím, které se zapojily do vývoje těchto nástrojů, které vytvářejí postupy a budoucí trhy. Dobrovolné normy mohou být také zahrnuty ve smlouvách. V tomto případě se shoda s normou samozřejmě stává nutností zúčastněné strany ve smlouvě, v závislosti na dohodnutých smluvních podmínkách.
Může být norma závazná (povinná)?
Regulační požadavky jsou vytvářeny orgány veřejné správy (vládou, legislativními orgány, místní samosprávou) a tak vznikají v podobě vykonatelných právních a správních předpisů. Aplikace je povinná pro všechny a dodržování závazné, naproti od dobrovolných norem.
V reakci na přesné situace obecného zájmu (zdraví, bezpečnost atd.), se mohou vládní orgány rozhodnout odkazovat na dobrovolné normy, aby zaručily minimální úroveň ochrany. Takže se v těchto velmi specifických případech použití dobrovolných standardů citovaných v nařízení stane povinným. To je případ méně než 1% norem, často zahrnující požadavky na bezpečnost při manipulaci s elektřinou.
Stěžování, velmi často zaznívané od společensko-ekonomických aktérů a v médiích proti "příliš velkému množství norem", se ve skutečnosti týká počtu předpisů, jako jsou zákony, vyhlášky a nařízení.
Závazné požadavky versus volitelné normy?
Předpisy a "soft zákony" mohou být doplňkové: dobrovolná norma může sloužit jako nástroj, který pomůže uživatelům splnit regulační požadavky. V případech, kde zákon požaduje konkrétní výsledek, dobrovolné normy mohou nabídnout způsoby, jak toho dosáhnout, aniž by způsoby dosažení cíle byly povinné, jsou jednoduše rozpoznány jako cenné. Každá organizace používá volitelně nějaký jiný způsob, než tyto dobrovolné standardy, za předpokladu, že výsledek požadovaný zákony je dosažen.
Tento mechanismus již byl použit mnoha sektory od zavedení Evropské unie 1985 ("nový přístup") a přispívá významně ke zjednodušení administrativního procesu pro mnoho ekonomických aktérů. Normy stanovené zákonem jako povinné je možné rozdělit do dvou částí:
- Část definující požadavky v podobě určitých výsledků, které mají být dosaženy, odpovídá přímo právním požadavkům, například jako jsou zdraví a bezpečnost lidí a zboží.
- Dobrovolná část, zahrnuje takové aspekty, jako je kvalita nebo například uživatelský komfort.
Efektivní alternativou ke "všemu regulačnímu" je přístup, který pomáhá snižovat rizika nadmíry regulací a nadměrnému přesouvání evropských směrnic prostřednictvím přímého zapojení všech stran zainteresovaných u vypracovávání dokumentů, zatímco se pravidelně aktualizují dobrovolné normy, podporují inovace a rozvíjí se "stav řemesla/umění".
Zahrnutí veřejné správy je v tomto přístupu podstatné z počátku rozvoje dobrovolných norem a umožnění role ve vývoji ekonomiky. Rostoucí uznání vývoje dobrovolných norem je důležité pro práci se zástupci všech zúčastněných stran, u vytváření volitelných odkazů na články, které nejsou pouze všeobecně užitečné pro každého, ale také doplňují soubor modernizovaných předpisů.
