ČSN ISO 22857 (980024)

Annotation of standard text ČSN ISO 22857 (980024):

Norma poskytuje pokyny k požadavkům na ochranu údajů při předávání osobních zdravotních údajů přes národní hranice nebo hranice jurisdikce. Zahrnuje jak principy ochrany údajů, které se týkají daných přenosů, tak bezpečnostní politiku kterou organizace přijme, aby zajistila soulad s těmito principy. Snaží se poskytnout prostředky, jejichž prostřednictvím zdravotní údaje, týkající se subjektů údajů, jako například pacientů, budou adekvátně chráněny při zasílání a zpracovávání v jiném státu/jurisdikci. Klasifikace účelů pro zpracování osobních zdravotních informací je uvedena v ISO/TS 14265. Tato norma se snaží využít a harmonizovat požadavky na ochranu údajů týkající se předávání osobních zdravotních údajů přes hranice, s využitím závazných mezinárodních dokumentů, přičemž bere v úvahu národní požadavky tak, aby se, je-li to možné, vyhnula rozporu mezi požadavky této mezinárodní normy a národními specifikacemi. Jelikož se je předmět normy zaměřen výhradně na předávání osobních zdravotních údajů přes státní hranice/hranice jurisdikce, nevyžaduje harmonizaci existujících národních předpisů. Cílem je vytvoření souboru opatření zaměřených na to, aby byly přijatelné pro všechny státy/jurisdikce, ať vysílají nebo přijímají osobní zdravotní údaje při styku s jinými státy. Nevyhnutelně to však znamená přijetí co nejpřísnějších požadavků. Norma tak poukazuje na to, že organizace v některých státech popř. jurisdikcích by měly aplikovat mimořádné nebo přísnější požadavky na ochranu údajů, když vysílají osobní zdravotní údaje přes hranice, než by bylo nutné pro nakládání s takovými údaji v rámci jejich vlastních hranic. V normě je rozebrána globální bezpečnostní politika, kdy jsou zmíněny základní principy při zajišťování bezpečnosti osobních zdravotních údajů. Při tom jsou jasně stanoveny zásady "jsou zaměřeny na záruku nadřazenosti" s tím, že je zajištěna přiměřena ochrana předávaných osobních zdravotních údajů i pro případy, kdy bezpečnostní opatření u komunikujících organizací se významně liší v důsledku různých jurisdikcí v daných státech