ČSN EN ISO 179-2 (640612)

Annotation of standard text ČSN EN ISO 179-2 (640612):

Tento dokument specifikuje metodu stanovení rázových vlastností Charpy u plastů ze záznamů závislosti síla-průhyb. Definuje různé typy zkušebních těles tvaru hranolu, různá uspořádání a parametry zkoušky podle typu materiálu, zkušebního tělesa a vrubu, které jsou definovány v ISO 179-1. Jsou popsány dynamické jevy, jako např. rezonance snímače síly a břitu, rezonance zkušebního tělesa a maxima na záznamu (píky), vznikající setrvačnými účinky při počátečním kontaktu (břitu se zkušebním těle-sem) (viz obrázek 1, křivka b a příloha A). ISO 179-1 je vhodná pouze k charakterizaci rázového chování stanovením rázové houževnatosti při použití zkušebních zařízení, jejichž potenciální energie je přibližně rovna energii potřebné k přeražení zkušebního tělesa (viz ISO 13802:2015, příloha C). Tato část ISO 179 se používá tehdy, je-li potřeba stanovit závislost síla-průhyb nebo síla-čas pro podrobnou charakterizaci rázového chování a pro využití automatizovaných zkušebních zařízení, u nichž není třeba využívat srovnatelné energie. Metoda popsaná v tomto dokumentu je také vhodná pro: - získání více a různých vlastností materiálů za podmínek nárazu; - dohled nad postupem zkoušky Charpy, protože toto vybavení umožňuje detekovat typické provozní chyby, například když zkušební těleso není v těsném kontaktu s podpěrami; - automatická detekce typu přerušení; - stroje kyvadlového typu, aby se zabránilo častým změnám kyvadlových kladiv; - měření lomových mechanických vlastností popsaných v jiných normách ISO. Rozsah materiálů, vhodných pro tuto metodu, je uveden v ISO 179-1:2010, kapitola 1. Obecná srovnatelnost výsledků zkoušek je uvedena v ISO 179-1:2010, kapitola 1. Informace o typickém chování materiálů lze získat zkoušením při různých teplotách, změnou poloměru vrubu a/nebo tloušťky zkušebního tělesa a zkoušením těles připravených za různých podmínek. Účelem tohoto dokumentu není vysvětlení mechanismu v každém bodě závislosti síla-průhyb. Tato vysvětlení jsou úkolem pro probíhající vědecký výzkum. Výsledky zkoušky získané touto metodou jsou srovnatelné pouze v případě, kdy jsou podmínky přípravy zkušebního tělesa i zkušební podmínky stejné. Z této zkoušky proto nelze usuzovat přímo na rázové chování hotových výrobků